5 thoughts on “Zeptej se táty

  1. Je to nevyslovená výčitka vůči mé nevděčnosti. Je to slunečné nedělní odpoledne na dvě stě stran, které se posmívá nemohoucnosti oddat se jeho přítomnosti a nemyslet na vnitřní obtisky budoucích pondělních tváří s vousy. Jsou to bohové, kteří se posmívají. Ti, kteří jsou nahoře a už mají zaslouženo, nebo si nikdy nic zasluhovat nemuseli. Je to básnický jazyk, před kterým padám do kolen. Struktury slov jako baletní choreografie, které píše někdo, kdo ví, kde je potřeba říct něco navíc a kde si mů

  2. Wybrałam książkę ze względu na okładkę. Zaitrygowana pięknym wydaniem przeczytałam komentarze na obwolucie, gdzie Mariusz Szczygiel wyrażał radość, że w końcu w polskim przekladzie ukazała się powieść Balabana. Klamka zapadła i książka kupiona. W kilka wieczorów pochłonęłam opowieść – kłębowisko myśli 3 rodzeństwa zmagajacych się ze śmiercią ojca. Wspomnienia, powracajace pytania, rozne światopoglądy, godzenie się z rzeczywistością w ktorej juz nie można zapytac taty… Warte przeczytania.

  3. Když jsem zjistil, že Jan zemřel, mou duši zalilo ticho. Ticho… Co více říct? Odešel nejlepší český spisovatel posledních dvaceti let. Ticho… Poslední z těch, co mají moc něco předat a věnovat. A poslední kniha? Je stejně zasahující, jako ty předchozí…

    —–

    Víš, Katko, on neví, co je deprese, on označuje za depresi jen špatnou náladu, jen duševní nepohodlí, jen pomyšlení, že by depresi jednou mohl mít. Je to ten takzvaný normální člověk. To jsou zlí lidé.

    Vidíš, Emile, a já jsem chtěla mít děti p

Leave a Reply